Close
o mně


Zabývám se sítotiskovou tvorbou grafickými návrhy, například plakátů, vizitek nebo potisků na textil.



Maluju převážně portrétní tématiku,ale i třeba zvířata jsou pro mě blízkým tématem.



Tetovat jsem začla před rokem,je pro mě ctí, když od někoho dostanu důvěru a mám tak  možnost na něčím těle zanechat kousek sebe.


Žaneta Lásková (2.3. 1996)


Pochází z malé vesničky nedaleko malebného městečka Telč na vysočině. Jako dítě navštěvovala základní uměleckou školu, kde měla možnost poznávat techniky malby,  kresby a mohla  rozvíjet  různorodost tvořivosti. Postupem času, cestou dospívání a poznáváním Žaneta ztrácela svoje sny. Zábavu, radost a společnost hledala často na dně prázdných lahví.

Ovšem v  roce 2015 s podivem úspěšně dokončila střední uměleckoprůmyslovou  školu v Bechyni, kde studovala průmyslový design. Nastal tak čas kdy se malé,  nevyhýřené dítě musí začít starat samo o sebe,  byla přijata do sítotiskové firmy, netrvalo tomu dlouho a její pohled do prázdných lahví ji přivedl k neschopnosti pracovat.

Oprášila štětce a vytáhla plátna, malba se stala něčím, bez čeho nemohla spát, malovala den co den a její pohled na svět měnil  směr. Malba byla jejím poslouchajícím uchem a mohla do svých maleb vkládat svoje úvahy, tížící  myšlenky, otázky i odpovědi. Zjistila, že její život, kterým proplouvala není ten, onen, správný směr.

Její první tvorbou byl starý vrásčitý muž bez domova, v jehož tváři byl vepsaný utrápený životní příběh. Přes žebrající tváře starých babiček a podvyživené dětské obličejíčky se  dostala k fascinujícím africkým tvářím  s nádhernými kmenovými malbami na tělech, které dnes ztvárňuje ve svých dílech.

Žanetu malba dovedla ke spořádanému životu,  bez pomyšlení na alkohol. Věnuje se sítotiskové tvorbě, šití vlastních návrhů,tetuje a maluje. 

Chtěla, aby její tvorba nebyla jen počmáranou plackou za skříní ale aby  pomáhala i jiným lidem. Rozhodla se tak pro neziskovou organizaci ADRA, která má vzdělávací centrum pro děti vBangladéšském hlavním městě Dháka. Proto při jejích výstavách nikdy nechyběla kasička, kam návštěvníci dobrovolně přispívají na pomoc dětem i jejich rodinám  v chudinských čtvrtích v Bangladéši.